Vzpomínáme: Příběh s Giant Trevally

Petrův zdar přátelé, po vstřebání zážitků se ještě jednou vracím k Ománu a to k naší největší rybě výpravy na kterou do konce života nezapomenu. Den před výjezdem na moře jsme řekli našemu průvodci, že bychom chtěli chytit GT, ten odvětil, zajedu na podmořské hory a budete házet dokud vám ruce neupadnou, pak možná přijde. A možná taky ne… Občas jsou tu posádky několikrát po sobě a doposud tuto majestátní rybu neviděly. Když už ovšem přijde záběr, tak musíte být stoprocentně připraveni a potřebujete pořádný návazcový monofil, vysokopevnostní kroužky a háčky, které vydrží ten obrovský tlak, který ryba vyvine především ihned po záseku.

Vše jsme si tedy pečlivě den předem společně s našim kapitánem připravili a poté vyrazili na vodu. Po hodině jízdy přijíždíme na vyhlášené místo, vítr máme okolo sedmi metrů za sekundu a tak jsou celkem vlny, člověku se špatně stojí na lodi, natož neustále hází a pracuje s nástrahou. Kapitán Mo nám však říká, že jsou právě ideální podmínky na lov Giant Trevally a že tomu musíme dát maximum. Prý když jsou vlny, tak tato ryba není tak ostražitá a mnohem snadněji zaútočí na hladinového poppera nežli v případě kdy je bezvětří. Mo nás všechny ještě obchází a dotahuje nám pořádně brzdy navijáků. Po jeho dotažení si dvakrát omotávám pletenku kolem ruky a zkouším vší silou zatáhnout, nic méně brzdu nerozezvučím a tak se ptám jestli to opravdu není moc a zdali pak vůbec udržím prut když to náhodou přijde. Mo mi odvětil, takhle je to v pořádku, tady ryby nemůžeš moc pouštět, je pod námi necelých patnáct metrů hroubky a korály, jakmile se ti ryba dostane ke dnu, tak ti dokáže uříznout o ostré korály i ocelové lanko.

Dále to nerozebíráme a všichni nahazujeme a stahujeme hladinové poppery. Stopadesáti gramové nástrahy společně s těžkým prutem a velikým navijákem, do toho třicet stupňů celsia a neustále pálící sluníčko. Po hodině všichni začínáme mít dost. Viděli jsme však jeden útok od GT, které netrefilo naši nástrahu a tak si říkáme, že nesmíme přestat. Po dvou hodinách už vůbec necítím záda, říkám si, teď když to přijde nevím co budu dělat. Bolí mě ruce, ramena, záda z házení a také nohy z neustálého vyvažování vln na palubě.

Tento nához se mi povedl, popper mi letěl po větru opravdu daleko. Začínám trhat prutem a můj popper dělá na hladině pěkný rámus. Po patnácti metrech cukavým tažením nástrahy po hladině vidím ohromné tělo blížící se k mé nástraze. Nepřestávám v pohybu, GT moji nástrahu ovšem netrefuje a tak stále pokračuji a za necelé tři sekundy to přichází. Ohromná rána do prutu, já tvrdě zasekávám a pak ještě dvakrát přisekávám, tak aby se veliký jednoháček pořádně dostal do tvrdé tlamy tohoto predátora. Následuje neuvěřitelný tah a jízda přes utaženou brzdu. Koleny se opírám o bort lodi, pevně držím prut a nevěřícně sleduji pletenku mizející z mého navijáku. Náš kapitán se rozjíždí za rybou, tak abychom byli co nejdříve nad ní a vyvíjeli na ni co největší tlak. Ryba i přes to odjíždí přes brzdu a tak řadíme vyšší rychlost na člunu. Poté začínám domotávat a za necelou minutu se nacházím přímo nad rybou. Cítím jak je ryba těžká a silná a pomalu mi odchází záda i nohy. Říkám Tomovi „pojď mě držet, ať si chvilku odpočinu“. Ten mi nastavuje svoji nohu a objímá mě. Já na půl minuty pokládám celou svojí váhu na něj a alespoň na chvíli si vydechnu. Následuje ještě pár krátkých jízd, cítím, že ryba už je taky unavená a tak ji pumpuji nahoru k lodi. Mo vytahuje gaf a podložku z podpalubí lodě a já neustále pomalu ale jistě zvedám rybu. Za další minutu už se nám Giant Trevally v plné své kráse ukazuje u lodi. Na palubě se zpívá radostná písnička, ale já se neustále soustředím, dokud ryba není na palubě tak nikdy není vyhráno. Náš kapitán však bravůrně dostává rybu na palubu lodi a následuje neskrývaná radost celé posádky.

Rybu pokládáme na podložku a neustále poléváme vodou. Potom ji vážíme, váha ukazuje něco mezi 47 a 55 kilogramy. Říkáme má 47kg, teď musíme jít dál, udělat rychlé fotky a pak rybu co nejdříve pustit. Rejžův foťák práská jednu fotku za druhou, Tomáš mezitím okolo mě pobíhá s kamerou. Já stále nemohu uvěřit tomu, že se nám povedlo chytit takové monstrum. Ryba kvůli které jsme sem jeli. Kapitán Mo nás již upozorňuje na to, že bychom měli rybu pustit a tak ji zvedám a hážu do moře, tak aby se ji co nejdříve dostal kyslík do žaber. Ryba to však z počátku nemůže rozdýchat a tak k ní přijíždíme, abychom ji chytili za ocas a rozplavali. Ve snaze ji chytit se natahuji tak vehementně až přepadávám přes palubu. Pořádně jsem se nalokal slané vody, špatně se mi dýchá, ale plavu pro rybu, chytám ji za ocas a předávám našemu kapitánovi aby ji rozdýchal. Vůbec si mezi tím neuvědomuji, že právě taková potácející se ryba u hladiny je skvělým terčem pro všudepřítomné žraloky. Naštěstí se celkem rychle dostávám k zádi člunu a k motoru, odkud se za pomocí obou Tomášů dostávám zpět na palubu. Chvíli rozdýchávám celou situaci a ptám se na to zdali ryba v pořádku odjela. Mo mi sděluje, že je v pořádku, zamávala mu ocasní ploutví a zmizela v hlubinách.

Usedám do lodi a všechno začínám vstřebávat. Klepou se mi nohy, ruce, ale cítím obrovskou radost. Byl to nezapomenutelný zážitek, který jsme zvládli a zažili jako celá posádka. Skvělá týmová práce, která přinesla ovoce a tak bezprostředně děkuji Tomášům, Rejžovi i našemu kapitánovi.

Přeji všem rybářům co nejvíce podobných zážitků od vody, ať se vám daří, pěkný zbytek dne, Petrův zdar!